Mnichovské letiště bylo 19. května 1965 na 24 hodin předmostí. Jedenačtyřicet převážně čtyřmotorových letadel a několik tisíc cestujících postavilo fotbalový vlek mezi Riem a Londýnem pro zápas Evropského poháru.

Ještě nikdy nebylo třeba na „letišti“ hlavního města státu za jeden den odbavit tolik cestujících a strojů. Kolem čtvrté hodiny ranní obsadili letiště první fotbaloví fanoušci unavenými tvářemi. Od 5 hodin ráno přijížděli ve velkých hejnech, se srolovanými vlajkami, vycpanými lvy všech ráží, trubkami, filmovými a fotokomery zavěšenými na krku a občas i s bubny. První stroje byly připraveny k provozu. Jejich stříbrné trupy a křídla se v mrholení matně leskly.

V 5:06 ranvej zahřměl první čtyřmotor a o osm minut později odstartoval druhý pták. Kolem 11:00 se předvojová letadla vrátila, aby znovu vzlétla na svůj londýnský kurz. Na odbavovací ploše se scházelo stále více letadel, až se nakonec shromáždila celá letecká flotila. Vzhledem k tomu, že německé letecké společnosti neměly kvůli turistickému boomu žádné stroje, musely být pro leteckou dopravu pronajímány letouny z celé Evropy. V Riem byla připravena ke startu mezinárodní flotila (British United, Dan Air, Braathens, Air Ferry, Trans-air, Caledonian, Globair, Saturn atd.). Na velký fotbalový trek do Mnichova létala charterová letadla z Norska, Švédska a dokonce i z USA; včetně následujících typů: DCe4, DC-6B, DC-7, DC-7C, „Bristol Britannia“, „Are gonaut“, „Ambassaclor“, „Constenation“ a „Handley Page“. Od sedmé hodiny ranní se začaly dít věci v rychlém sledu. Dvacet letadel se sjelo na dráhu a vzlétlo v intervalech často jen tří a čtyř minut. Mezi tím jsou samozřejmě také rané pravidelné spoje. Podnik předl jako hodinky. Řízení letového provozu a dopravní oddělení letiště provedlo přesnou generální štábní práci. Vždyť šlo o 40 letů speciálních fotbalových letů a přes 3800 cestujících. Letiště má za sebou jakýsi křest ohněm. Navzdory nyní velmi stísněným podmínkám se podařilo bez problémů odbavit téměř 4 000 cestujících na speciálních linkách kromě cestujících na běžné linkové dopravě. Fotbalové kočárky však kromě svých trofejí a maskotů neměly žádná zavazadla, takže podmínky byly velmi příznivé.

Mezi polednem a 14:30 bylo na letišti opět velmi rušno, podobně jako na dni otevřených dveří. Jediný rozdíl je v tom, že to nebyli přihlížející, ale cestující. Druhá velká houpačka začala pokojně směrem k Anglii. Krátce poté bylo na programu každodenní setkání EuropoJetů. Poté, co se trysky, letadla a různé spojovací stroje znovu rozjely, dostal Riem krátkou přestávku. Na rozlehlých parkovištích před budovou letiště stálo opuštěných pár tisíc osobních aut, jakoby zazděných. Ani ti nejvynalézavější už nedokázali najít mezeru. V brzkých ranních hodinách kolem 1. hodiny se v těchto místech začalo hodně manévrovat. První stroje se vrátily leteckou dopravou a každý chtěl být první v kurzu do své domovské postele.

Mnichovské letiště tak překonalo svůj první osobní rekord. 10. května bylo napočítáno 8 071 cestujících, 20. května 8 632 cestujících - obvyklý počet cestujících v roce 1965 byl na mnichovském letišti 5 000 cestujících denně.