Nová příletová hala na letišti Mnichov-Riem, která byla uvedena do provozu 21. dubna 1971, byla přízemní nízkopodlažní budova ze železobetonové / prefabrikované konstrukce, náklady na stavbu haly se pohybovaly kolem 5,6 mil. DM.

Nová příletová hala byla součástí tzv. překlenovacích opatření na letišti v Mnichově, která byla celá dokončena na jaře 1972. Od roku 1972 mohlo být na letišti Mnichov-Riem odbaveno 5,5 až 6 milionů cestujících ročně. Předtím byla odbavovací kapacita kolem 3 milionů cestujících ročně, přičemž již v roce 1970 muselo odbavovacími zařízeními projít kolem 3,5 milionu cestujících, někteří z nich se značnými provozními potížemi.

V důsledku omezené životnosti nových budov bylo při plánování výstavby, které bylo v rukou odboru pozemního stavitelství 2 stavebního odboru města Mnichova, cílem provést překlenovací opatření z hlediska s ohledem na co největší ekonomickou efektivitu a také na možnost pozdější jednoduché demontáže hal .

Novinka pro cestující a sběratele

Uvedení příletové haly do provozu vedlo k „nové koncepci“ odbavovacích systémů v Mnichově-Riemu: Odlety a přílety byly umístěny v samostatných komplexech budov. Od té doby předchozí hlavní letištní budova sloužila pouze odbavování odlétajících cestujících.

Vnitrostátní - mezinárodní příletová oblast

Cestující přijíždějící ze zahraničí prošli pasovou kontrolou po vstupu do příletové haly a do prostoru pro mezinárodní výdej zavazadel. Tam si cestující prakticky mimochodem vzali zavazadla z výstupních pásů a po celní kontrole se dostali do prostoru vyzvednutí. Cestující přijíždějící z vnitrozemí měli v budoucnu ještě kratší trasu než dosud. Ihned po příchodu do příletové haly se odebrali do prostoru vyzvednutí. Pro vnitrostátní cestující se zavazadly – zkušenost ukazuje, že každý druhý vnitrostátní cestující má s sebou zavazadla – byl prostor pro výdej zavazadel v západní části příletové haly.

V prostoru výdeje zavazadel bylo instalováno devět trojúhelníkových obvodových pásů pro výdej zavazadel, z toho čtyři na domácí straně a pět na mezinárodní straně. Systém výdeje zavazadel byl nejmodernější. Až do dokončení spojovací budovy v březnu 1972 byli cestující přestupující po pasové, celní a bezpečnostní kontrole ve východní části příletové haly přepravováni autobusem do tranzitní místnosti v hlavní budově.

Informační systém

Zvláštní důraz byl kladen na přehlednost prostřednictvím nového informačního značení. Z hlediska barvy a designu to odpovídalo pokynům doporučeným v knize norem „Piktogramy pro orientaci na letištích“. Kniha norem byla vydána Arbeitsgemeinschaft Deutscher Verkehrsflughäfen (ADV) s cílem dosáhnout co nejjednotnějšího informačního značení na německých letištích.

Pro značení byly použity tzv. piktogramy, které byly vyvinuty ADV a Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Obrazové znázornění informační tabule mělo umožnit rychlou orientaci a vyhnout se jazykovým potížím. Jak se dalo očekávat, další organizace jako např B. Výbor pro organizaci letních olympijských her v Mnichově a veletržní společnosti německých veletržních měst přijaly tyto piktogramy. Značení v nové příletové hale bylo z velké části provedeno světelnými boxy, přičemž značky týkající se provozního sledu byly žluté a značky označující obsluhu cestujících zeleně.

Celní odbavení

Nový byl dvoukanálový systém celního odbavení na letišti Mnichov-Riem. Cesta přes celnici byla jasně označena zelenými a červenými značkami. Cestující se zbožím bez registrace tak mohli volně procházet zelenými východy, i když museli počítat s náhodnými vzorky. Červené východy jsou naopak vyhrazeny pro cestující se zbožím, které se musí registrovat. Tento dvoukanálový systém celního odbavení, osvědčený na domácích i zahraničních letištích, je dodnes na mnoha letištích využíván k urychlení celního odbavení. Aerolinky informovaly cestující o novém systému celního odbavení prostřednictvím palubního reproduktoru při přistání. Kromě toho celníci rozdávali cestujícím při příchodu do haly příslušné letáky.

Oblast vyzvednutí

Sběrná plocha v příletové hale měla asi 900 metrů čtverečních a měla asi 200 míst. Kromě různých obchodů byla zřízena pošta, banka a také kanceláře a přepážkové boxy pravidelných a charterových leteckých společností a autopůjčoven.

Přednost a parkovací místa

Před příletovou halou byla umožněna přednost ve dvou ulicích vedle sebe, přičemž chodníky byly zastřešeny po celé délce příletové haly. Nově vzniklá parkovací stání v prostoru příletové haly měla cestujícím a vyzvedávačům k dispozici 264 krátkodobých a cca 1700 střednědobých a dlouhodobých stání. Kromě toho vzniklo 100 nových stání pro taxi a 23 autobusových parkovacích stání.

Technické údaje příletové haly

Podlaha:	8000 m2
Výška:	4,75 m
Délka:	136 m
Široký:	61 m